Proto pokračujeme druhým dílem naší série, kde vám dáváme rady a tipy, jak na to. Nejde jen o pozici postele nebo ostatního nábytku. To už víte z prvního dílu. Pokud jste ho ještě nečetli, mrkněte na něj. V tomhle díle se zaměříme na kouzlo nesymetrického uspořádání, mix a ladění různých stylů nebo koordinaci dvou postelí. Jako obvykle pro vás nachystáme i jednu závěrečnou bonusovou radu, tak neuzapomeňte dočíst až do konce. Tak pojďme na to. Ať vás článek baví.
Troufněte si na nepravidelné rozmístění nábytku
Děti od 3 let rády využívají maximální prostor v pokoji na hraní nebo jiné aktivity. K tomu ale potřebují dost místa, které jim nebude zabírat postel nebo třeba psací stůl. Jenže když jako rodič potřebujete do pokoje dostat veškeré vybavení dvakrát, aby měli oba potomci své kousky nábytku, přichází první zásek, jak jednotlivé věci rozmístit. Jako první vás možná napadne symetrické rozpůlení pokoje. To ale není jediný způsob. Klidně si můžete troufnout na odvážnější a méně uspořádané řešení. Ocení ho určitě i děti, když dodržíte pár zásad, kterými jim půjdete naproti.
V každém případě buďte pečliví v tom, aby obě děti měly svou část pokoje, do které jim nebude zasahovat sourozenec. Jde hlavně o umístění postele, která je pro dítě základnou a hájemstvím bezpečí. Proto se vyplatí nedávat postele za sebe podél jedné stěny. Pak totiž nemůže ani jeden sourozenec považovat stěnu vedle postele za svou, což ubírá na soukromí a bezpečném prostoru. Klidně vyzkoušejte lůžka umístit kolmo k sobě, aby mělo každé dítě svou stěnu. Je to maličkost, ale malí uličníci to ocení. Tím spíš, když bude mít jejich stěna tu správnou barvu nebo vzor. Uvidíte sami.
Nad postýlku můžete každému dítěti pověsit na stěnu poličku, na které bude mít hračky, knihy nebo třeba orientační osvětlení, díky kterému se nebude v noci tolik bát. Opět tak rozšíříte osobní prostor každému z potomků. K nohám postele vždy dáte psací stůl a židli, aby měly děti kde sedět a hrát si, případně později studovat nebo pracovat. Díky kolmému uspořádání nábytku v pokoji navíc získáte uprostřed víc místa uprostřed, kam se přímo nabízí pořídit nějaký pěkný koberec. To bude výsostně společný prostor jako dělaný na hraní nebo dovádění. Děti ho využijí naplno, to se spolehněte.
.jpg)
Nebojte se kombinovat různé styly
Dvě děti s různými pohledy na ideální pokoj můžou být v určitých chvílích těžko k utišení. Ale pokud budete na věc koukat velkoryse, aby byly spokojené obě, máte šanci vytvořit jim prostředí, ve kterém se budou cítit skvěle. Nemusíte zůstat v hranicích běžného vnímání při zařizování pokojů pro dospělé. Nikde není psáno, že musejí mít oba potomci stejnou postel nebo skříň. Naopak jim můžete nakombinovat dvě sady různých kousků, které jasně na první pohled hlásí, kdo je jejich majitelem.
Přesto je ale dobré aspoň v základu pokoj držet spojovacími prvky. Dobrou variantou je jednolitá podlaha. To ale neznamená, že musí být nudně jednobarevná, to byste asi děti moc nepotěšili. Nebojte se pravidelného vzoru, barevných parket nebo třeba prken. Stejně dobře zafunguje koberec přes celou podlahu v pokoji. Zkrátka něco, co spojí prostor. Druhým krokem je v tomto ohledu jedna barva na stěnách. Ideální je nějaký neutrální odstín, který unese rozmanitost nábytku rozesetého po pokoji.
Na tomto základu pak můžete popustit uzdu fantazii a vybrat každému dítěti úplně jinou postel. Klidně jim vyčleňte kout v místnosti, kde bude mít každý svůj stůl, židli a regál na věci. Když se vám povede všechen nábytek chytře rozmístit, zbude vám místo i na noční stolky. Tady můžete naopak volit stejné kousky, které umístíte mezi obě rozdílné postele. Ve výsledku tak získáte pojítko na ose pokoje, které krásně sjednotí divokou plejádu stylů v místnosti. Uvidíte, že taková drobnost krásně posílí řád věcí.
Udělejte z postelí základní prvky vybavení
Tenhle tip oceníte, pokud patříte ke konzervativnějším rodičům, kterým divoké kombinace stylů nevyhovují. Hodí se i pro rodiče dvojčat nebo dědí, které jsou si věkově i povahově blízko. Do prázdného pokoje jednoduše umístíte nejdřív postele, které vyberete stejné pro obě děti. Ideální je dát je k protějším stěnám, abyste dodrželi pravidlo, že každé dítě bude mít svou stěnu. A k tomuhle začátku pak začnete postupně dovybavovat pokoj dalším nábytkem, který děti nutně potřebují.
Pro malé děti nebudete možná ze začátku potřebovat stoly. Klidně si vystačíte s regálem nebo komodou u stěny mezi postelemi. Tenhle kousek mohou mít děti společný. Pokud bude uvnitř jejich oblečení, nebude jim vadit, že komodu sdílejí. Akorát každému vyčleňte polici nebo šuplík a máte vyřešený první úložný prostor. Ale nenechte se splést prvním úspěchem. Tohle totiž bylo pravděpodobně to jednodušší. Potom už budete muset volit daleko opatrněji a pro každé dítě zvlášť.
Hračky mají děti společné, ale i vlastní. Stejně tak další věci, na které nedají dopustit. A přesně na tohle potřebují skříňku, polici nebo jiné místo, na které jim nebude nikdo sahat. Obzvlášť ne druhý sourozenec. Jinými slovy potřebujete kus nábytku, který bude mít každý dítě ve své části pokoje vždy po ruce. Ideálně nedaleko postele, která je pomyslným centrem poloviny patřící konkrétnímu potomkovi. Doporučujeme vám vybrat stejný kousek nábytku, který koupíte dvakrát. Upravit ho můžete doma třeba nálepkou nebo obrázkem superhrdiny.
.jpg)
Úložná stěna je pro dvojčata jako dělaná
Dvojčat mají k sobě od narození většinou mnohem blíž než ostatní sourozenecké dvojice. Toho můžete při zařizování pokoje využít a doporučujeme tuhle šanci nepromarnit. Je sice jasné, že každé z dvojčat bude potřebovat vlastní postel, ale u ostatního nábytku už taková potřeba vlastního prostoru u dětí není. Tím spíš, když je naučíte spolubydlení a společnému vlastnictví věcí už od malička. Nejenže budou klidnější, ale navíc se jim tahle dovednost vyplatí i v dospělosti, kdy nebudou mít problém dělit se o věci.
Dvě děti potřebují hodně místa nejen na hračky. Perfektní je na tohle úložná stěna, nebo policový systém. Tenhle kousek nábytku si můžete představit jako otevřenou vestavěnou skříň, která zabírá jednu celou stěnu pokoje. Akorát nemá dveře, kterými by se dala zavřít. Obvykle je členěná tak, že horní dvě třetiny zabírají police dělené do několika řad i sloupců. Záleží na šířce stěny. Spodní třetina pak mívá skříňky – poslední řadu polic, která se dá uzavírat. Sem můžete schovávat dětem všechny hračky a další věci, na které můžou dosáhnout a zacházet s nimi samy.
Na první patro police nad skříňkami se hodí knihy, plyšáci nebo jiné drobné věci, které si děti mohou samy brát na hraní nebo na zábavu. Měly by to být věci, které dobře vypadají a jsou stabilní. Určitě ne křehké nebo ostré předměty.
Tak, a to je z druhého dílu všechno. Pokud se vám líbil, nezapomeňte se mrknout na naše další články na blogu.
.jpg)
