Pokud nefandíte předělovacím stěnám nebo třeba regálům a skříním, které by půlily pokoj, nevadí. Rozdělit dětem vybavení místnosti lze i daleko jemnějším způsobem. V tomhle díle se podíváme na varianty, jak věci potomkům jednoduše rozdělit taky, aby to nepůsobilo příliš na sílu. Dáme vám tip na rozdělení věcí pomocí doplňků, prozradíme, jak propojit interiér a zároveň zachovat dětem soukromí nebo si ukážeme, že maximální místo na podlaze je sázkou na jistotu. Tradičně dostanete i tip na konec. Příjemnou zábavu při čtení.
Rozdělte dětem věci v pokoji pomocí doplňků
Ne každé dělení pokoje musí nutně znamenat stavební úpravu. Dokonce ani nemusíte jako hranici mezi polovinami pokoje používat vyrovnanou stěnu z nábytku. Obě zmíněné možnosti sice fungují, ale na sílu odlučují děti od sebe. To můžete ocenit, když budete mít kluka a holku. Ale pokud jsou obě děti přibližně stejně staré, a navíc stejného pohlaví, mohla by být škoda, dělit jim pokoj fyzickou zábranou na dvě části. Nejspíš spolu stejně budou trávit čas, takže stačí ohlídat, aby každý potomek měl svou oázu osobních věcí, do které mu druhý nebude zasahovat.
Chytrou variantou jsou třeba podobné, ale různé vzory povlečení. Tam, kde bude chtít jeden syn modré pruhy, bude mít druhý modré kostky. A tam, kde bude chtít jedna dcera koně, bude mít druhá jednorožce. Pokud vaše ratolesti nemají oblíbenou barvu nebo zvíře, pravděpodobně budou mít oblíbence z pohádek. A je jedno, jestli je to superhrdina z animáku nebo někdo jiný. Jednoduše osobní věci jako stůl, židlinebo polici označíte nálepkou s dětským idolem a máte vyřešeno. Druhý malý človíček okamžitě pochopí, že se má soustředit na věci označené svým hrdinou.
Pokud nechcete dělit vzory na pruhy a kostky, můžete každému dítěti přidělit barvu. Nejlíp to jde, když bude mít každý potomek jiný favorizovaný odstín. U kluků se nejčastěji objevuje modrá a zelená, u holek zase červená a růžová. Ale to není žádné dogma. Proto zkuste před nákupem vybavení v tradičních barvách vyzvědět od svých dětí, kterou barvu mají zrovna nejraději. Možná vás odpovědi překvapí, ale určitě pak snadněji trefíte požadovaný odstín. A nakonec jde přece hlavně o to, aby se dětem v pokoji líbilo, když je to jejich domov.
.jpg)
Nezapomeňte na spojující prvky v pokoji pro dva
I když si bude chtít každé dítě uchovat část věcí i pokojíku pro sebe, nakonec stejně budou bydlet spolu. Proto by taky místnost měla fungovat jako celek. To může být ale v některých případech oříšek na vymýšlení. Nejeden rodič určitě ví. O čem teď mluvíme. Pokud jsou děti hodně úzce zaměřené, a navíc každé na něco jiného, bude složité vybavit pokoj tak, aby k sobě sedlo vybavení obou dětí.
Naštěstí se dá hodně zachránit barvou na stěně nebo prvky na podlaze. Takže když bude mít jedno dítě modernistickou židli v kovovém provedení, k tomu stejně laděný stůl, ale druhé dítě zase bude chtít dřevěný nábytek, nevadí to. Spojující barva na stěně pokoje by měla být takového odstínu, který propojuje dosavadní vybavení s ohledem na barvy. Nejčastěji půjde o doplňkovou barvu. K pokojíku zařízeném do modra se bude hodit žlutá nebo oranžová a podobně.
Kdyby vám připadala kombinace moc kontrastní a křiklavá, můžete vsadit na neutrální šedou nebo krémovou. Ty se snesou prakticky s jakoukoliv výraznou barvou a hezky je doplní. Kromě stěny můžete barvou vylepšit i podlahu nebo její část. Vžijte se do dětského uvažování o prostoru a nakreslete na podlahu třeba stopy nebo hvězdy na stěnu. Případně můžete barvou zvýraznit celou věc, třeba dveře, kterými se děti dostanou ven z pokoje nebo okno, když budou chtít sledovat svět na ulici.
Zachraňte maximum podlahy na hraní
Říká se, že hraní si je dětská práce. S trochou nadsázky se to takhle dá opravdu chápat. A i když děti zvládnou z minima vytěžit maximum díky fantazii a otevřenému myšlení, přesto ocení velkorysý prostor. Konec konců i to lego nebo jinou stavebnici bude potřeba na začátku někam vysypat, než z jednotlivých dílků začnou vznikat budovy, postavy nebo třeba vesmírné koráby. Takže se snažte maximální plochu podlahy v pokoji ušetřit dětem na hraní. Uvidíte, že vás pak odmění kreativním využitím každého místečka.
I v menším pokoji můžete dětem připravit dostatek prostoru na hraní na podlaze. Stačí chytře rozmístit nábytek podél stěn, aby uprostřed místnosti zůstalo volno na hraní si a dovádění. Hodně v tom v případě půleného pokoje pro dvě děti pomůže patrová postel. Díky ní ušetříte třeba dva metry čtvereční dětem na hraní. Přitom nepřijdou o komfort a dokonale pohodlný spánek. Jen je možné, že se budou dohadovat, kdo bude spát nahoře. Ale to se dá vyřešit pravidelným střídáním.
Aby děti netrávily moc času na nepohodlné nebo studené podlaze, pořiďte jim koberec. Nemusí to být vysoký a luxusní kousek přes celou místnost. Bohatě postačí malý a jednoduchý kus, který dětem ohraničí prostor na hraní od ostatního vybavení pokojíku. Pokud by se potomci nemohli dohodnout na tom, kdo bude na koberci, pořiďte raději dva. Pro každého v barvě nebo vzoru, který má rád. Tím nic nezkazíte, jak už víme z předešlých tipů.
.jpg)
Nešetřete na místu u stolu
Pro dvě podobně staré děti můžete pořídit jeden společný stůl, který ale nemusí být dlouhý jako dva samostatné. Klidně můžete ubrat asi dvacet centimetrů délky. Přesto se snažte vyhnout dalšímu zkracování desky stolu. Děti potřebují hlavně ze začátku dostatek místa, aby se naučily správně psát nebo správně sedět u malování, čtení i počítání. Už tak můžou mít zpočátku potíže soustředit se na nové činnosti. Na druhou stranu dvě děti vedle sebe se mohou motivovat. Ale musíte vědět, že jsou soutěživé.
U společného stolu samozřejmě budete potřebovat židle podle toho, kolik dětí v pokoji žije. O židle by se děti na rozdíl od stolu dělit neměly. Je ale možné, aby každý potomek měl jinou židli. Jen by vždy měla být stejně vysoká jako ty ostatní. A všechny židle samozřejmě musejí výškou pasovat ke stolu, jinak by to nefungovalo. Dvě židle u jednoho většího stolu oceníte i v případě, že budete dětem pomáhat s učením. Můžete si sednout k nim a uvidíte vše jako na dlani.
Dávejte pozor na to, aby každé dítě mělo na stole dostatek místa na své věci i pohodlí. Může se snadno stát, že se jeden ze sourozenců bude chtít víc roztahovat na úkor toho druhého. To už je ale práce rodiče, aby takové tendence zarazil v zárodku. Určitě dobře víte, co na vaše děti platí, takže v tomhle vám radit nebudeme. Jen pečlivě sledujte, že mají děti stejné podmínky a všechno bude v pořádku.
A to je všechno ze třetího dílu naší série tipů na rozdělení sdíleného pokoje pro děti. Už víte, který tip vyzkoušíte doma jako první? Určitě můžete sáhnout po více z nich a kombinovat je, jak se vám to bude hodit. Další rady a tipy najdete i v ostatních článcích na blogu. Tak na ně sem tam mrkněte.
