L je ideální pro malé kuchyně
Proč U? Pokud sestavíte kuchyňskou linku právě do tohoto tvaru, stačí se jen otočit na podpatku a máte všechno krásně při ruce. Ovšem pozor, tohle, aby fungovalo, je třeba mít mezi nábytkem volný prostor minimálně 120 cm. Pak máte zajištěno, že proti sobě otevřete dvířka myčky i skříňku naproti, do které nádobí uklízíte, anebo tady mohou vařit dvě osoby najednou. Pravda, z malých tuzemských kuchyní je občas tento ideální stav těžké dodržovat, proto jsou odborníci na ergonomii ochotny slevit na uličku širokou 90 cm. Pokud byste ale ubrali nějaký další centimetr, už budete při práci narážet do skříněk a dva lidé se jsem také nevejdou. Stejná pravidla platí i pro kuchyň uspořádanou ve dvou liniích. Úspornější variantou je tvar kuchyně do L. Je to praktické řešení, které nabízí dost místa jak na práci, tak na uskladnění potravin. Nejvíce ideální je v případě, že chcete mít v kuchyni jídelní stůl. Právě proto, že lze toto řešení dobře kombinovat s jídelním stolem, patří u nás k nejrozšířenějším. Jen málokdo má v domě, o bytu ani nemluvě, samostatnou jídelnu s jídelním setem. Pokud se navíc umístí do jedné větve varné centrum a do druhé mycí, máme vše dobře při ruce a uprostřed vzniká poměrně velká pracovní plocha.
Pozor, ať se moc nenaběháte!
Kdysi bývaly klasikou, dneska je najdete jen výjimečně, a to nejen proto, že jsou příliš obyčejné a nezajímavé. Lineární kuchyně najdou své uplatnění v úzkých kuchyních a domácnostech jedné či dvou osob. Tam jsou skoro ideální. Všechny skříňky a spotřebiče máte uspořádané přehledně do jedné řady. Ovšem ta nesmí být delší než zhruba 3 m. Pokud byste takhle navrhli kuchyni o délce 6 nebo 8 m, při práci naběháte maratón, což nikdo nechce. Pokud dodržíte doporučenou délku, zase tady bude poměrně málo úložných prostorů a pracovní plochy.
Ostrůvek není pro každého
Ideální ale není ani tolik vychvalované ostrůvkové řešení, ne proto, že zpravidla vyjde mnohem dráž. Ostrůvkové kuchyně doporučuji volit jen v případě, kdy má klient k dispozici skutečně hodně místa. Do malých prostoru je mnohem lepší zmiňovaný tvaru U nebo L. Pokud tuto podmínku splňujete a po ostrůvku toužíte, dobře zvažte, co na něj umístit. A nenechejte se napálit, jak krásně tady vypadají varná deska nebo dřez. Než se pro ně rozhodnete, je dobré si ověřit, jak, a hlavně za kolik sem povedete elektřinu nebo vodu a odpady. Vedení v podlaze je vždy náročnější než klasické kolem stěny. Další rozčarování vás může potkat při práci. Velmi často se stane, že při přenášení něco vylijete a mokrá podlaha je mnohem nebezpečnější, než mokrá pracovní deska. Stejně tak při manipulaci s hodně těžkými věcmi už je nebudete moci z jednoho pracoviště na druhé sunout po pracovní desce, ale prostě zvedat a nosit. Naopak velmi praktický je ostrůvek sloužící jako další odkládací a pracovní plocha. Snadno tak mohou v kuchyni pracovat dva i více lidí, aniž by si překáželi. Ostrůvek lze také využít jako snížený barový pult, u kterého se dá sníst snídaně nebo posedět u skleničky. Toto řešení je vhodné do propojených kuchyní s obývací místností, kde ostrůvek tvoří i určitý předěl.
5 zón musí být všude
Bez ohledu na velikost kuchyně a její uspořádání je třeba sem vyskládat všech 5 základní zón, které k vaření potřebujete. Co do které patří, napovědí jména: zásoby, ukládání, mytí, příprava, vaření/pečení. Nezapomínejte také, že jejich velikost byste měli přizpůsobit tomu, jak moc a k čemu kuchyň používáte. Pokud jste zastáncem doma vyrobených marmelád a kompletů a máte jich desítky, potřebujete větší zónu zásob než ti, co si chodí obden nakupovat a doma skladují jen to nejpotřebnější. Podobně ti, co chtějí mít troubu klasickou mikrovlnnou a parní, by měli vyhradit více místa na zónu vaření/pečení než mladý muž, který si vystačí s mikrovlnkou a krabičkami od maminky. Také konečné uspořádání těchto zón – je jedno, zda ho svěříte odborníkům, nebo se do ní pustíte sami – má svá pravidla. Ovlivňuje to, zda jste praváci nebo leváci.
Hrajte si jako s Legem
Pokud znáte počet a velikost jednotlivých zón a víte že jestli uspořádat kuchyň pro pravou či levou ruku, můžete si pak hrát s nábytkem jako děti s Legem. Pravda, nejprve to zkuste na papíru, je to jednodušší než předělávat elektrické rozvody, vodu, odpad a přemontovat jednotlivé skříňky. Pro praváky platí, že zcela vlevo by měla být zóna zásob, tedy chladnička a potravinová skříň, volná pracovní plocha, dále zóna mytí, kam patří dřez a myčka. Opět počítejte s volnou pracovní plochou, na kterou navazuje zóna vaření – sporák nebo varná deska a všechny druhy trub – a zase volná odkládací plocha. Spodní skříňky pod pracovní deskou zpravidla slouží jako zóna k ukládání, sem patří hrnce, kuchyňské náčiní, talíře, příbory a vše ostatní. Ale pozor, vybírejte si místo podle použití. Třeba ostré nože by neměly být mezi příbory, více potřebujete k vaření. Pamatujte také na to, že aspoň jedna z pracovních ploch by měla mít šířku minimálně 60 cm, pokud si nemůžete domluvit více, tento rozměr přiřkneme místu mezi dřezem a varnou deskou. Právě tady se bude odehrávat většina prací, neboť tu máme obě důležitá kuchyňská centra hezky při ruce.
V zajetí čísel
Stejně jako existuje doporučené řazení jednotlivých pracovišť v kuchyni, jsou i určité obvyklé výšky. Pro průměrné lidi se výška dřezu doporučuje asi 90 až 105 cm, pro sporák je to o něco méně, kolem 80 cm, aby bylo vidět i do hrnce na zadní plotýnce. Menší lidé se mohou snížit až o 5 centimetrů, vyšší naopak nějaký ten centimetr přidají. Je-li mezi manželi velký rozdíl v postavě, klidně si mohu nechat udělat pracovní plochy dvou výšek. Podobně je tomu se za věšením horních skříněk. Žena vysoká 160 cm nemá šanci dosáhnout do nejvyšších poliček a musí do nich lézt po schůdkách či na židli, což zvyšuje riziko úrazu. Pro menší osoby se proto doporučuje zavěšovat skříňky tak, aby mezi jejich spodní hranou a pracovní deskou bylo doporučených 50 cm.
