Každý člověk potřebuje osobní prostor, do kterého mu nezasahuje žádná jiná bytost. Aspoň dokud jí to nedovolí. A přesně to platí i pro děti. O teenagerech ani nemluvě. Vzpomeňte si na sebe, když vám bylo patnáct. Taky jste určitě chtěli některé věci před rodiči utajit.
Právo na soukromí má každý
Jakmile vaše děti začnou vyrůstat z lavic základní školy, možná i dřív, začnou si vytvářet svůj prostor, do kterého nikoho nepustí. Jedině svého nejlepšího kamaráda. Rozhodně ne nepřítele číslo 1, rodiče. Nastává těžké období, které nikdo z nás nechce zažívat příliš dlouho.
Doba, kdy vaše ratolesti potěšil nový dětský psací stůl nebo patrová postel, už jsou bohužel v nenávratnu. Ale nevěšte hlavu. Sice vás čeká pár náročných let, ale zároveň v této době vybudujete svůj vzájemný vztah na důvěře. Pravda, možná to mnohdy bude o nervy, ale uvidíte, že to stojí za to.
I když to pro vás možná bude těžké, nezapomeňte, že váš syn nebo vaše dcera potřebují soukromí a důvěru. Proto akceptujte jejich požadavek na soukromí v pokoji. Uvidíte, že z dlouhodobého hlediska to přinese své ovoce. Ostatně kde jinde by se dítě mělo naučit žít podle sebe, když ne nejprve ve vlastním pokoji.
Nastavte si jasná pravidla
Jasně. Nejde vyhlásit anarchii a mouchy snězte si mě. Stále žijete v jedné domácnosti, což s sebou nese svá pro a proti. V každém případě je dobré vašemu potomkovi nastavit jasná pravidla. Ideální jsou taková, která budete ctít i vy. Samozřejmě pak snáz přesvědčíte i dítě, aby následovalo váš příklad.
Důležité je, aby měl mladý dospívající člověk jak povinnosti, tak práva. Možná vám to připadá jako banalita, ale není. Jsou to totiž spojené nádoby, které ho naučí fungovat ve světě. Když se vám povede dobře vybalancovat obě kategorie, máte v podstatě vyhráno. Ještě je tady ale jedna nepříjemná věc. Musíte aspoň trochu hlídat, že všichni hrají podle pravidel.
Tohle si určitě všichni pamatujeme z let svého dospívání. Ano každý někdy přišel domů později, než se dohodl s rodiči. Každý někdy udělal věc, která už byla přes čáru, ale přesto nás z toho většinou rodiče vysekali, případně nám aspoň pomohli vše napravit.
Jako rovný s rovným
Když děti přestanou být dětmi, je řada na nás, abychom jim pomohli vštípit si důležité věci pro život. A můžeme jim v tom pomoct třeba tím, že je pro začátek začneme brát jako sobě rovné. Samozřejmě v dobrém i ve zlém. Pokud budou chtít privilegia náležící dospělým, měli by unést také to, co případně pokazí.
Dejte svým potomkům najevo, že je berete vážně. Pořiďte jim nový psací stůl nebo třeba kancelářské křeslo. Dopřejte jim pocit, že napevno vkročili do světa dospělých. Možná, že vám nepřiznají, že si toho váží, ale určitě je to potěší. Poslouchejte, co považují za důležité a snažte se jim v rozumných případech vyjít vstříc.
Tady bydlím já
Nakonec vám nezbyde, než nechat dětem soukromí v celém pokoji. Naučte se klepat, než vstoupíte, a když vás s něčím pošlou pryč, občas se to snažte skousnout. Ano, je to těžké a chce to cvik, než se dospělý rodič vyrovná s tak razantní změnou chování svého potomka. Ale uvidíte, že to vaše děti zpětně ocení.
A když vás z nějakého důvodu nebudou chtít nechat nahlédnout do šuplíků, tak se tam prostě nedívejte. Stejně jako oni mají důvěru k vám, mějte ji i k nim. Pokud teda neprovedou něco opravdu šíleného. Tady už je ale nastavení hranice čistě na vás.
V každém případě, když vás děti naštvou, můžete přijít na jiné myšlenky například u některého z našich dalších článků o nábytku. Možná se v nich dokonce inspirujete a pro radost si koupíte něco pěkného. Pořád totiž máte výhodu, kterou vám děti jen tak nevezmou, vlastní příjem. Tak pevné nervy a na viděnou u dalších článků.
