Hovězí kůže je výchozí surovinou pro výrobu přírodní usně. Obecně se však slovo kůže zažilo jako synonymum pro useň. Přírodní useň je surová kůže zbavená srsti, tuku a nečistot. Ta je poté činěním zpracována na vyčiněnou useň. Jedná se tedy o přírodní materiál, který vyniká svojí originalitou a puncem exkluzivity.

Kůže se používá na výrobu oděvů, bot, doplňků a rozličných předmětů již velice dlouhou dobu. První informace o postupech vyčiňování kůží jsou známé z Asyrských nálezů a Homérovy Iliady. Nejstarší důkazy o rozsáhlejším zpracování kůže pochází ze starověkého Egypta a souvisí s archeologickým objevem 5 tisíc let staré koželužské dílny. Přírodní způsob vyčiňování kůží se postupně vyvíjel, až přešel do průmyslové výroby. V současné době se přírodní useň často nahrazuje syntetickými materiály. Kůže má však díky svým jedinečným vlastnostem stále své místo a nic ji nenahradí.

Vrstvy surové kůže:

• pokožka
• škára (tato část se používá k činění)
• podkožní vrstva

Štěpení škáry:

• svrchní líc
• štípenka
• podštípenka

Komerční klasifikace kůže:

Lícovka

• nubuk - přírodní kůže se sametovým efektem, která je velice jemná
• anilin - přírodní líc s rozjasňujícím efektem, barvená kůže
• semi-anilin - kůže, která je lehce upravená pryskyřicí a ochrannou barvou
• pigmentovaná - kůže upravená pryskyřicí a pigmenty pro zvýšení odolnosti

Štípenka

• pigmentovaná - jediná možnost úpravy

Výroba:

• Konzervace - ošetření solí nebo mořením, a to kvůli ochraně kůže před zhoršujícím se vlivem mikroorganismů
• Přípravná fáze - příprava usně na činění
• Činění - chemický proces, kterým se surová useň mění ve stabilní produkt
• Konečná fáze - definuje finální vzhled, dochází ke sjednocení barev, kůže se změkčuje a získává přirozenost na omak

Příklad celého výrobního postupu:

• Výběr – selekce vhodných kůží pro průmyslovou výrobu.
• Štípení a sbrušování - obarvené usně se štěpí na svrchní lícovou část a vrstvy štípenky. Poté se kůže sbrousí na jednotnou tloušťku.
• Barvení a likrování - využití přírodních barviv a produktů, jako např. třísloviny, tuku a vody. Kůže se při barvení ždímá v rotujícím bubnu, čímž se změkčí a je přirozenější na omak.
• Sušení - kůže se rozloží na speciální sítě a vloží se na několik hodin do velkých pecí.
• Kontrola kvality – vyřazení poškozených kusů.
• Měkčení - mechanická operace.
• Zatavení a leštění - jizvy a nedokonalosti kůže se ručně zadělají vhodným roztokem, jehož přebytky jsou poté odstraněny  brusným papírem.
• Konečná úprava – nanášení barev a chemických přípravků sprejováním.
• Vzorování - Vzory se do kůže vytlačují při vysoké teplotě.
• Ždímání - probíhá v rotačním bubnu, kde se za vysokých teplot kůže zjemní a stává se přirozenější na omak.
• Žehlení a měření - kůže se žehlí teplým válcem a současně je měřena elektronickým přístrojem.
• Konečná kontrola kvality.

Údržba nábytku z kůže

Údržba kůže je velice snadná, měli bychom ji však provádět alespoň dvakrát ročně.  Menší lokální skvrny očistíme bavlněným hadříkem, naneseme pěnu mýdlového roztoku a jemnými krouživými pohyby skvrnu vyčistíme. Mýdlo by mělo mít neutrální Ph hodnotu. Při větším znečištění je lepší použít čistící prostředky určené přímo pro čalouněný nábytek. Ta obsahuje čistící složky, které zbavují povrch hrubších nečistot, a impregnaci, která zajistí stálost charakteristických vlastností kůže a navíc ji hezky provoní.
V žádném případě se pro čištění kůže nesmí používat prací prášky, aviváže a různé chemické prostředky. Taktéž se nesmí používat sádlo, dětský olejíček, indulona či jiné mastné chemikálie. V obou případech se totiž kůže znehodnocuje a ztrácí své přirozené vlastnosti. Kůže může popraskat nebo ztratit původní barvu.

Výhody:

• přírodní produkt
• lehce udržovatelná od prachu (vhodná pro alergiky)
• příjemná a hebká na dotek
• mimořádně dlouhá životnost
• snadná údržba
• odolnost proti ohni

Nevýhody:

• zdánlivá neprodyšnost
• studený povrch
• kůže nesmí být vystavena přímému slunečnímu záření
• menší odolnost vůči vlhkosti
• vysoká pořizovací cena