Polyester patří do skupiny polymerů, které obsahují esterovou funkční skupinu. Polyesterová vlákna (mezinárodní zkratka PES) jsou syntetická textilní vlákna vyrobená z polyetylentereftalátu (PET), polybutylentereftalátu (PBT) nebo polytrimetylentereftalátu (PTT). Většina vláken se v dnešní době vyrábí z PET. Vlákno je lineární makromolekula, jejíž hlavní řetězec sestává nejméně z 85 % z esteru vyrobeného polykondenzací. 

Polyesterová vlákna se mohou vyskytovat prakticky ve všech textilních výrobcích. Přírodní polyestery a několik syntetických je biologicky odbouratelných, většina syntetických však není. V závislosti na chemické struktuře může být polyester termoplast (častěji) nebo termoset. Využívají se i polyesterové pryskyřice.

Polyesterové látky jsou vysoce odolné proti skvrnám a mají dobrou barevnou stálost. Polyesterová vlákna mají vysokou odolnost na světle, vůči povětrnostním vlivům i mikroorganismům, a malou navlhavost (rychle se suší). Mnohé vlastnosti je pak možné zlepšit chemickými nebo mechanickými procesy. Zvýšenou orientací molekul se dá zvýšit pevnost, přimícháním malého množství chemikálií se dá zase zlepšit třeba žmolkovitost (na úkor pevnosti), sráživost nebo obloučkovitost.

Vlákna s neokrouhlým průřezem jsou na omak i lesk podobná hedvábí, dutá polyesterová vlákna se zase používají jako alternativa k peří. Výhodou těchto výrobků je, že se mohou prát. Mícháním vláken s rozdílným stupněm protažení a tvarování se dosáhne vzhledu podobnému staplovým přízím (třeba z bavlny, hedvábí či vlny).

Mísením přírodních vláken s polyesterem se často dosáhne zlepšení užitných vlastností příze. Nejjemnější polyesterové vlákno (mikrovlákno) se vyrábí se čtvrtinou tloušťky průměrné bavlny. Tkaniny ze směsí s obsahem polyesteru jsou lehčí a méně mačkavé, pevnější a trvanlivější. Podobně je tomu u směsí polyester/vlna.

Historie

Přírodní polyester je známý asi od roku 1830. První syntetický polyester se používal v 1. světové válce jako impregnační materiál. V roce 1941 vyvinuli britští vědci Whinfield, Dickson, Birtwhistle a Ritchiethey v laboratořích Carother první polyesterová vlákna. Ta se průmyslově vyrábí od roku 1947. Tkanina z polyesterových vláken byla americké veřejnosti představena v roce 1951 jako zázračný materiál, který není potřeba žehlit. Po roce 1958 nastal rozmach trhu s polyesterem a objevilo se spousta textilních továren, které produkovaly levné polyesterové oblečení.

Cenově výhodná a odolná vlákna byla populární až do roku 1970, kdy se začal vyrábět polyesterový dvojitý úplet, který nebyl příliš pohodlný. S novými technologiemi se polyesterové tkaniny znovu dostávaly do přízně lidí, dodnes jsou však považované za poněkud nepříjemné pro citlivou lidskou pokožku. Vyrábí se ale i luxusní mikrovlákna, která jsou na dotek podobná přírodním.

Výroba

Základní surovinou je ropa, ze které se získává dimethyltereftalát a glykol. Polykondenzací obou sloučenin vzniká polyethylentereftalát, který se pak přímo zvlákňuje (kontinuální postup) nebo zpracovává diskontinuálně. V takovém případě se vyrobí granulát, který se suší, taví a nakonec zvlákňuje. Konečný výrobek je známý ve třech formách, a to jako filament, kabílek a stříž.

Hedvábí (filament) se vyrábí v jednoduché, hladké nebo modifikované podobě. Polyesterové vlákno je svým chemickým složením velmi vhodné k modifikaci, tedy úpravám příměsí chemických sloučenin a k zušlechtění mechanickým nebo pneumatickým tvarováním.

Kabílek z polyesterových filamentů je surovina vhodná pro přádelny vlny a dlouhých vláken. Zde se filament trhá nebo řeže na konvertoru na stapl (průměrná délka všech vláken z jednoho vzorku textilních surovin), který se délkou i tvarem může přizpůsobit staplu vlny.

Stříže se dodávají v délce a ostatních vlastnostech přizpůsobených vláknům, se kterými se smíchávají při předení.

Polytrimetylentereftalát (PTT)

Polytrimetylentereftalát vzniká sloučením kyseliny tereftalové s 1.3 propandiolem. Výrobkům se říká také 3GT filamenty. Vlákno je velmi elastické (až 100 % opakování pružnosti), objemné a jako bikomponentní výrobek (PTT/PET) velmi hebké na omak. Používá se při výrobě lehkých sportovních oděvů, plavek, vlasové příze na koberce a stříže na netkané textilie k technickým účelům.

Polybutylentereftalát (PBT)

Polybutylentereftalát vzniká polykondenzací kyseliny tereftalové s 1.4 butandiolem. Vlákna se nazývají také 4GT filamenty. Elasticita a trvanlivost zkadeření tvarovaných filamentů má dosahovat téměř hodnoty elastanů. Filamenty (vlákna) se často opřádají bavlnou nebo viskózou na jádrové příze k použití na módní sportovní oděvy a punčochové zboží.

Polyetylennaftalát (PEN)

Polyetylennaftalát vzniká polykondenzací dikarbonové kyseliny naftalinu s ethylglykolem. Vlákno dosahuje mimo jiné tažnou pevnost až 90 cN/tex. Vlákna se používají k výrobě technických textilií (třeba geotextilie či výztuže pneumatik). Podobné vlastnosti a použití jako PEN mají polytrimetylennaftalátová (PTN) a polybutylennaftalátová (PBN) vlákna.

Použití

Tkané či pletené tkaniny z polyesterových vláken se používají při výrobě oblečení (třeba košile, kalhoty, bundy, čepice) a bytového vybavení (třeba prostěradla, deky, potahy čalouněného nábytku, podložky pod počítačové myši). 

Průmyslová polyesterová vlákna, příze a lana se používají jako výztuže pneumatik, tkaniny pro výrobu dopravních pásů, bezpečnostních pásů, potažených tkanin a plastových výztuh s vysokou absorpcí energie.

Vlákna se používají také jako pružný a izolační materiál na výrobu polštářů, přikrývek a čalouněných výplní. Z polyesteru se vyrábí i lahve, filmy, plachty, kánoe, displeje z tekutých krystalů, hologramy, filtry, dielektrické filmy pro kondenzátory, izolace elektrických kabelů, izolační pásky a laky.

Výhody polyesterových látek

• vysoká odolnost proti skvrnám
• dobrá barevná stálost
• vysoká odolnost na světle, vůči povětrnostním vlivům i mikroorganismům
• malá navlhavost (rychle se suší)
• mnohé vlastnosti je možné zlepšit chemickými nebo mechanickými procesy