Co je semiš?

Semišem nazýváme vyčiněnou a zbroušenou zvířecí kůži (useň), používanou při výrobě oděvů, obuvi, nábytku a jiných produktů. Nejčastěji jde o kůži hovězí, ale může pocházet třeba i z jehňat, koz nebo jelenů. Broušením povrch kůže zdrsní a vytvoří se na něm vlas, na omak velmi jemný a hebký. Prapůvodně byl semiš určený k výrobě dámských rukaviček, později došlo k jeho rozšíření i do jiných oblastí.

Semiš dělíme do dvou skupin, na nubuk a velur. Nubuk je drhnutý z lícové strany, bývá obvykle silnější, odolnější a lépe se udržuje. Naproti tomu velur se brousí z rubu (od masa) a jeho údržba je o něco náročnější.

Původ anglického výrazu pro semiš „suede“ najdeme překvapivě ve francouzštině. V polovině 19. století totiž Francouzi říkali rukavicím dováženým ze Švédska „gants de Suède“ a Angličané pak posledním slovem pojmenovali rovnou všechnu broušenou kůži.

V nábytkářském průmyslu se semiš používá nejčastěji k čalounění sedacích souprav, křesel nebo postelí. Svou jemností dodává nábytku nadstandardní komfort, jako by se s uživatelem mazlil. Velmi oblíbené jsou v poslední době také semišové sedací vaky. 

Údržba a čištění

Obě varianty semiše jsou dost náchylné na zašpinění a při čištění musíme dodržovat předepsané postupy, jinak jejich příjemný povrch nenávratně zničíme. Největšími nepříteli nubuku a veluru jsou voda, prach a mastnota. Proto je potřeba hned po nákupu ošetřit nábytek vhodnou ochranou, než dojde k nějaké nemilé nehodě. 

Velmi vhodné jsou impregnační spreje na bázi teflonu, které vytvoří na povrchu usně spolehlivou ochrannou vrstvu, ale zároveň umožňují potahu „dýchat“. Po jejich použití se nestane, že by se nedopatřením vylitá tekutina vsákla do pórů, ale steče pryč jako po skle. 

Může se stát, že semišové čalounění po nástřiku změní odstín barvy. Z tohoto důvodu používáme sprej nejprve na místě, které není vidět. Až po jeho zaschnutí (nejlépe po 24 hodinách) a po zkontrolování výsledku se rozhodneme, jestli budeme pokračovat na celé ploše. Podle návodu výrobce je pak nutné ošetření pravidelně opakovat, protože impregnace se časem stává neúčinnou.

Fleky nechte odborníkům

Pro běžnou údržbu semišového čalounění se nejlépe hodí speciální gumové kartáče. Ty jej dokáží zbavit prachu a nečistot a zároveň obnoví drhnutý vlas. Místo kartáče postačí i houba s hrubou strukturou, nemá ale tak dobré vlastnosti. Koupit se dají různé přípravky a nástroje na údržbu semiše, vždy je však nutné dobře si prostudovat návod na jejich použití.

Když už se stane, že způsobíme třeba na sedačce skvrnu od vína a to se nám vpije do polstrování, je nejlepší přivolat na pomoc odbornou firmu. Domácím čištěním metodou pokus – omyl totiž celé věci v naprosté většině případů ještě víc ublížíme.

Pozor také na umístění nábytku potaženým semišem i kůží v místnosti. Pokud na něj bude dopadat přímé sluneční světlo, exponované části zanedlouho vyblednou a sedačka se nám znehodnotí. 

Umělý semiš – odolný ale drahý

Značnou popularitu si v posledních letech získává materiál zvaný alcantara. Na první pohled je od semiše téměř k nerozeznání, ale rozhodně nemá nic společného se žádným zvířetem. Jedná se o syntetickou netkanou textilii, vyráběnou z polyesterových vláken a polyuretanu.

Tato látka vyniká svou prodyšností, nemačká se, snadno se pere a čistí a celkově má mnohem lepší vlastnosti než její přírodní předchůdce. Používá se především v automobilovém průmyslu na potahy sedadel, při čalounění nábytku nebo šití oděvů. Jistou nevýhodou alcantary je však její značně vysoká pořizovací cena.

Výhody semiše:

• povrch příjemný na dotek
• dá se obarvit
• jde o prodyšnou useň

Nevýhody semiše:

• snadno se ušpiní
• lehce absorbuje tekutiny
• je poměrně náročný na údržbu
• po čase ztrácí své vlastnosti